Grossglockner 10-2005

Nezapomenutelný pohled na Glockner ozářeny ranním sluníčkem..takhle vypadalo ráno našeho příjezdu.

Sbalili jsme naše „lehké“ bágly a vydali se na ledovec Pasterze, který se plazí údolím jako nějaká druhohorní ještěrka..

Ledovec Pasterze

Hurá na Glocknerbiwak 3205m.n.m...to jsme byli ještě plni elánu, jelikož jsme netušili, co nás čeká! Chůzi po téměř vodorovném ledovci střídalo nepříjemné ujíždění na suti, pak velkým ledovcem mezi spoustou trhlin pod velikými seraky a vrcholová vražedná cesta byla snad 50st nekonečným hangem až k biváčku...kde se nás namísto "kapacitních" 8 lidí natěsnalo "pouze" 16! (Takové teplo jako tu noc mi ještě nebyloJ.)

Odpočinek při cestě do bivaku

Ráno raníčko jsme vyrazili na Palavičiniho. Mi se teda moc nechtělo, zdálky vypadal docela drsně....ale někdo to po Martinovi vybírat musí..J

Pod nástupem jsme nebyli zrovna nejdříve, ale i tak jsme měli spoustu času. Začalo to pěkně hnusně, v sypkém sněhu nedržely ani mačky ani cepíny. Šroubovat se dalo; pod velkou vrstvou sněhu byla parádní vrstva ledu, ale člověk se k  ní musel nejdříve dostat…Martin byl nadšený, já už méně - byla mi zima a třásly se mi kolenaJ…Pořádně jsem se navlíkla a pokračovali jsme dále. Strach mě opustil a já si to konečně začala užívat! Nádhera! Seshora se sice valilo spousty sněhu, ledu a občas i kamení, ale byla to paráda. Lepší počasí jsme si snad ani nemohli přát!

Na druhém štandu

Pak přišlo něco, co jsme nečekali – neprůchodný žlábek asi metr široký, plný prašanu, který nás nepustil dáleL

Museli jsme se vrátit. Zpět pod nástupem jsme byli kolem 12hod a samozřejmě jsme viděli i tu správnou cestu – nalezli jsme do špatné! Nemělo cenu začít znovu, akorát bychom si „podepsali“ noční bivak ve stěně..

Tudy příště ne!!

Na druhém štandu

Rozhodli jsme se vrátit (Věřili jsme, že Míša s Honzou trefili správnou cestu a na vrchol se jim vylézt podaří). Od bivaku jsme chtěli pokračovat na Oberwalderhutte, ale cesta se opět ukázala nemožná. Museli jsme sestoupit stejnou cestou. Šlo nám to rychle, před sebou jsme měli ještě výstup od ledovce na Hofmannshutte.

Seraky

Sestup k ledovci Pasterze

To byl teprve masakr! Nejdříve jsme nemohli najít cestu na „pěšinku“, v jednom místě si Martin vyzkoušel přelézt rajbásek s asi 25kg báglem na zádech – vibram drží lépe než lezečky!! Pak jsme ji našli, ale umořeni celodenním lezením a chozením nám trvalo snad věčnost, než jsme se dostali až nahoru. Cestou jsme potkali dva Čechy, tudíž bylo o večerní zábavu postaráno.

Pořád jsme nevěděli, jak je na tom Michal s Honzou, ale doufali jsme, že se jim daří. Kolem deváté večerní jsme ještě viděli dvě čelovky v cestě na bivak…zanedlouho jsme se sms-kama spojili a zjistili, ze kluci „to“ dali a jsou v pořádku v bivaku.

Ráno se na nás opět usmívalo sluníčko, tak jsme si jej patřičně užívali…

Grosglockner a Hofmannspitze

Kochám se..

A tohle je náš nový kamarád (zrovna jsme snídali J)

„Show me your motions…“ bláznivé focení přes ledovcové brýle

Grosglockner

A tahle vystihuje, jak to asi máme…

Sice jsme si letos Palaviciniho nevylezli, klukům se to parádně podařilo, gratulujeme!,ale co se dá dělat, ne vždy to vyjde. Glockner tady bude a my se na něj zase těšíme!